Skutečnost, že motorové vozy řady 810 byly přetěžovány, což se zákonitě podepsalo na spolehlivosti, jakož i dosažení poloviny plánované životnosti těchto vozidel, přivedly ČD ke zkušební rekonstrukci s cílem zvýšit spolehlivost a úroveň komfortu. K rekonstrukci byly do firmy Pars DMN (dnes Pars Šumperk) přistaveny dva motorové vozy (810.082 a 810.494) a tři přípojné vozy (010.281, 010.306, 010.310). Vozidla získala novou řadu 811 a 011, přičemž původní inventární čísla zůstala zachována. Výjimkou je bývalý vlečný vůz 010.306, který dostal větší zavazadlový oddíl, a tak byl přeznačen na 014.001. O dalších rekonstrukcích se již neuvažuje. Tyto rekonstrukce, i když málo početné, byly velkým přínosem pro firmu Pars DMN, která tak získala dostatek zkušeností, aby se mohla pustit do daleko rozsáhlejšího projektu motorových vozů řady 812.
Vozy jsou určeny pro lehkou osobní dopravu na neelektrifikovaných tratích. Rekonstrukce přinesly významné zvýšení spolehlivosti trakčního soustrojí, které bylo před rekonstrukcí značně problematické. Rekonstrukce se příznivě dotkla i cestujících, i když by nové sedačky mohly být pohodlnější. Vozy bohužel nedostaly klimatizaci, která by v letních měsících byla jistě velkým přínosem.
Motorový vůz je půdorysně členěn na první stanoviště strojvedoucího, první nástupní prostor s toaletou, centrální oddíl pro cestující, druhý nástupní prostor a druhé stanoviště strojní obsluhy. Motorový vůz nabízí celkem 55 míst k sezení a 18 míst k stání. Při rekonstrukci však nebylo zasahováno do prostorového členění vozu, a tak jsou obě stanoviště strojvedoucího stále málo prostorná. Nástupní prostory jsou přístupné jednokřídlými předsuvnými dveřmi, které ale nyní mohou obsluhovat i cestující. Ve velkoprostorovém oddílu pro cestující jsou umístěny nové sedačky, uspořádané podle schématu 2+3 proti sobě. Ve voze přibyly držáky pro jízdní kola. Novinkou je aplikace topného agregátu Eberspächer v rekonstruovaných motorových vozech, zatímco rekonstruovaných vložených vozů se změny ve vytápěcím okruhu nedotkly. Vůz je nově vybaven systémem zastávka na znamení. Osvětlení je zářivkové.
Skříň vozu je lehké samonosné svařované konstrukce. Skříň je prostřednictvím osmi závěsů s pryžovými sloupky uložena na dvou jednonápravových podvozcích, z nichž jeden je hnací a druhý běžný. Podélné síly mezi rámy podvozků a skříní přenášejí podélná táhla. Každé dvojkolí je odpruženo čtyřmi vinutými ocelovými pružinami, které jsou na každé straně doplněny jedním hydraulickým tlumičem. Oba podvozky jsou vybaveny zařízením pro mazání okolků. Trakční soustrojí doznalo výrazných změn - byl totiž použit nový vznětový agregát LIAZ M 1.2B ML 636 F a hydromechanická dvoustupňová převodovka Praga 2 M 90.09-I, což je modifikovaná verze staršího typu Praga 2 M 70. Spalovací motor je naftový čtyřdobý přímovstřikový přeplňovaný šestiválec s rozvodem ventilů OHV, seřízený na shodný výkon, jako u vozů řady 810. Točivý moment je na nápravovou převodovku přenášen kloubovým hřídelem. Reverzace je zajišťována nápravovou převodovkou. Vůz je vybaven ruční brzdou, samočinnou tlakovou brzdou DAKO P a přímočinnou brzdou. Ruční brzda působí na přilehlé dvojkolí. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BS2, přímočinnou brzdu řídí dva brzdiče DAKO BP. Zdrojem tlakového vzduchu je jeden mechanicky poháněný kompresor 3 DSK 75, dodávající tlak do hlavního vzduchojemu (p = 8 bar) a pomocného vzduchojemu. Brzdový rozváděč je typu DAKO BV 1 m 14". Dvojkolí jsou oboustranně brzděna špalíkovou brzdou.
Napětí palubní sítě činí 48 V. Alkalická baterie je typu 38 KPH 80 P. Akumulátorová baterie je dobíjena třífázovým alternátorem. Rekonstruované motorové vozy nejprve dostaly řídicí systém vyvinutý ve VÚKV, který byl ale později nahrazen systémem INTELO Piko od firmy Lokel. Na stanovištích strojvedoucího zároveň přibyly elektronické rychloměry Metra LT, radiostanice Tesla TRS 47 a zařízení pro konstrolu bdělosti strojvedoucího KBS-E. K řízení otáček motoru je určen nový pákový řídicí kontrolér.