V první polovině osmdesátých let se ukázalo, že provoz klasických motorových posunovacích lokomotiv je neefektivní, a to zejména díky dlouhým stáním lokomotivy s běžícím motorem a minimálnímu využívání plného výkonu lokomotivy. Tato skutečnost vedla k vývoji lokomotivy s novým zdrojem energie. Vývoj byl zahájen v polovině osmdesátých let v podniku ČKD Praha. Z továrních bran vyjel prototyp první dvouzdrojové lokomotivy v roce 1986. Zpočátku měla lokomotiva označení ET 459.0501, to bylo ale záhy změněno na TA 436.0501. Po změně schématu značení vozidel v roce 1988 dostala lokomotiva nové označení 718.501.
Lokomotiva je určena zejména pro těžší posunovací službu, ve které také až do roku 1997 jako pronajatá sloužila. Zároveň byla často vystavovaným exponátem na výstavách železniční techniky. Po roce 1997 byl stroj převzat zpět firmou ČKD. Protože o sériové výrobě se již neuvažovalo, prodala ČKD v roce 2002 lokomotivu za cenu šrotu. Vrak lokomotivy dnes stojí v ŽOS Nymburk. Naděje na obnovení lokomotivy je dnes prakticky nulová.
V mechanické části je lokomotiva odvozena od řady 730. Jedná se o kapotovou lokomotivu se dvěma sníženými představky, mezi nimiž se nachází věžová kabina strojvedoucího, vybavená dvěma diagonálními řídicími pulty. Kabina je přístupná bočními dveřmi. Zhruba do poloviny délky obou kapot vedou ochozy se zapuštěnými schůdky. Plošiny opatřené zábradlím jsou i na čelech lokomotivy. Hlavní rám je prostřednictvím pryžokovových silentbloků uložen na dvou dvounápravových podvozcích klasické koncepce ČKD. Dvojkolí jsou v nich vedena kyvnými rameny, jejichž vypružení zajišťují šroubové pružiny s paralelně zařazenými hydraulickými tlumiči. V každém podvozku jsou umístěny dva trakční motory s tlapovými ložisky. Otočné čepy jsou pevně zabudovány v lokomotivním rámu. Jedná se o tzv. dvouzdrojovou lokomotivu, mající vedle spalovacího motoru i trakční akumulátorovou baterii. Články trakčního akumulátoru jsou umístěny pod kapotami při obou čelech kabiny strojvedoucího. V zadní kapotě je uloženo motorgenerátorové soustrojí, skládající se z naftového motoru LIAZ a trakčního alternátoru. Spalovací motor LIAZ M 637 je vznětový čtyřdobý řadový šestiválec s přímým vstřikem pliva, vodním chlazením a ventilovým rozvodem OHV. Motor má jediný vačkový hřídel. Na každý válec připadají dva sací a dva výfukové ventily. Použitím nízkovýkonného spalovacího motoru se dosáhlo značeného snížení provozních nákladů. Lokomotiva disponuje ruční brzdou, samočinnou tlakovou (vlakovou) brzdou systému DAKO DK-GP, přímočinnou brzdou a elektrodynamickou brzdou. Ruční brzda působí vždy na jedno dvojkolí přilehlého podvozku. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BS2, přímočinnou brzdu řídí elektrický brzdič DAKO BPE. Vzduch stlačuje jeden elektricky poháněný tříválcový kompresor 3 DSK 100, umístěný v přední kapotě. Lokomotiva má jeden hlavní vduchojem o objemu 230 l (p = 10 bar). Lokomotiva má čtyři brzdové válce o průměru 8" (pmax = 4 bar). Všechna čtyři dvojkolí jsou oboustranně bržděna špalíkovou třecí brzdou.
Lokomotiva je osazena střídavým třífázovým trakčním alternátorem TA 610. Trakční motory jsou stejnosměrné sériové čtyřpólové elektromotory TE 015 C (stejný typ je použit na strojích řad 704, 731) s pomocnými póly. Vždy dva trakční motory jsou zapojeny do série a napájeny z vlastního pulzního měniče, osazeného zpětně vodivými GTO tyristory. Pulzní měniče, jakož i palivová nádrž a baterie pro palubní síť jsou zavěšeny pod rámem lokomotivy mezi podvozky. Trakční akumulátor je sestaven ze 480 NiCd článků typu NKS 300, kapacita činí 300 Ah. V dieselovém režimu je spolupráce spalovacího motoru a trakčního alternátoru regulována elektronickým centrálním regulátorem. V režimu Jízda i Brzda má strojvedoucí k dispozici 7 jízdních, resp. brzdových stupňů, zadávaných pákovým řídicím kontrolérem. Elektrodynamická brzda pracující v rychlostním rozmezí 65-2 km/h funguje v rekuperačním režimu, kdy je energie generovaná trakčními elektromotory při brždění využita pro dobíjení trakční akumulátorové baterie. Tu je také možné dobíjet ze sítě veřejného napětí 380 V. Zdrojem energie pro palubní síť je NiCd baterie 75 NKS 150 o kapacitě 150 Ah, napájená z palubní sítě o napětí 110 V stejnosměrných.