V letech 1968 až 1969 bylo z důvodu potřeby dalších střídavých lokomotiv navázáno na výrobu lokomotivní řady S 489.0 (230). Nová, ještě početnější série lokomotiv, u kterých se uplatnil změněný nápravový převod a některá další konstrukční zlepšení, získala řadové označení S 499.0 (240).
Lokomotivy řady 240 díky své univerzální koncepci nacházejí uplatnění prakticky ve všech druzích železniční přepravy - od osobní a rychlíkové až po nákladní vozbu. Lokomotivy řady 240 jsou zastoupeny v lokomotivním parku obou nástupnických organizací bývalých ČSD - u ZSSK se ale tyto lokomotivy vyskytují ve větším počtu než u ČD.
Stejně jako předchůdkyně, řada 230, jsou i lokomotivy řady 240 skříňové, se dvojicí čelních stanovišť strojního personálu a centrální strojovnou. Tvarové i materiálové řešení skříně zůstalo až na detaily shodné, lokomotivy řady 230 a 240 lze od sebe rozeznat podle brzdového odporníku na střeše lokomotiv řady 240 a podle chybějících okének nad dveřmi na stanoviště strojvedoucího u téže řady. Pojezdovou část tvoří dva dvounápravové hnací podvozky s dvojitým odpružením a dvojkolími vedenými ojničkami. S lokomotivním rámem jsou tyto podvozky spojeny otočnými čepy. Primární odpružení zajišťují vinuté ocelové pružiny se svislými hydraulickými tlumiči, v sekundárním vypružení mezi rámem skříně a rámy podvozků jsou použity listové pružnice. Podélné síly mezi skříní a podvozky přenášejí tažné šikmé tyče, které tak zároveň vyrovnávají nápravové tlaky. V rámu každého podvozku jsou pevně umístěny dva trakční motory s kloubovou spojkou ŠKODA, které pohánějí nápravy jednostranným ozubeným převodem, který je oproti řadě 230 pozměněn, aby se docílilo vyšší maximální rychlosti 120 km/h. Tím ale zároveň došlo k poklesu tažné síly. Brzdový systém lokomotivy je tvořen ruční brzdou, samočinnou tlakovou brzdou, přímočinnou brzdou a elektrodynamickou brzdou. Ruční brzda působí na jedno dvojkolí přilehlého podvozku. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BS2, přímočinnou brzdu řídí dva brzdiče DAKO BP. Lokomotiva je osazena dvěma elektricky poháněnými kompresory 3 DSK 100, napájejícími dva hlavní vzduchojemy s celkovým objemem 1 200 l (p = 10 bar) a dva pomocné vzduchojemy o objemu 240 l. Brzdový rozváděč je typu DAKO LTR. Čtyři brzdové válce mají průměr 12" (pmax = 4 bar). Všechna dvojkolí lokomotivy jsou oboustranně bržděna špalíkovou brzdou. Zásoba písku činí 1 800 kg.
Pro odběr elektrické energie z troleje jsou určeny dva pantografové sběrače proudu. Byl použit nový olejem chlazený trakční transformátor 1 SLH 61-5063-47 s elektropneumatickým řazením odboček, čímž se reguluje velikost trakčního proudu. Pomocné pohony jsou napájeny ze zvláštního vinutí trakčního transformátoru. Celkem je k dispozici 35 jízdních stupňů, z toho jsou poslední 3 stupně šuntovací. Jízdní stupně se řadí trojúhelníkovým řídicím kontrolérem. Původní křemíkové trakční usměrňovače ŘV 18 byly nahrazeny novějším typem ŘV 24. Brzdovou soustavu doplnila i odporová elektrodynamická brzda s odporníkem umístěným na střeše lokomotivy. Napětí palubní sítě činí 48 V. Vlakový zabezpečovač je typu LS III.