nejrozsáhlejším přehledu lokomotiv na českém internetu! Přehled elektrických lokomotiv.
Aktuálně obsahuje 38 řad hnacích vozidel. Přehled elektrických jednotek.
Aktuálně obsahuje 7 řad hnacích vozidel. Přehled motorových lokomotiv.
Aktuálně obsahuje 37 řad hnacích vozidel. Přehled motorových vozů a jednotek.
Aktuálně obsahuje 17 řad hnacích vozidel. AtlasLokomotiv.net nově na Facebooku!
Navštivte naši stránku a staňte se fanouškem.
181 | E 669.1
Vývoj a výroba
V roce 1958 byly vyrobeny dvě prototypové nákladní šestinápravové lokomotivy řady E 669.0 (180), které se staly předobrazem sériových lokomotiv, značených jako E 669.1 (181). Jejich výroba probíhala ve dvou sériích, z nichž první čítala 80 lokomotiv a dodána byla v roce 1961, zatímco druhá série byla sedmdesátikusová a dokončena byla o rok později, v roce 1962. Lokomotivy první série mohly jezdit i na stejnosměrný proud se sníženým napětím na 1,5 kV a měly tedy nižší výkon trakčních motorů. V letech 1960-76 byly v modifikovaném provedení stroje vycházející z řady E 669.1 ČSD vyváženy i do Sovětského svazu, kde jezdily pod označením ČS 2.
Provoz
Lokomotivy řady 181 byly navrženy výhradně pro těžkotonážní nákladní dopravu, ve které nachazejí nejlepší využití svých vlastností. Používají se i v postrkové službě. Dva stroje řady 181 (181.024 a 181.040) jsou v majetku společnosti OKD Doprava. Její lokomotivy se poznají podle modrožlutého nátěru. ZSSK nevlastní ani jednu lokomotivu řady 181. Ač jsou velmi staré, jsou lokomotivy řady 181 stále ještě oblíbenými stroji. Výhodou je jednoduchá konstrukce a spolehlivost, jakož i dobrá adheze, síla v tahu a oproti řadám 121 a zejména 141 velmi klidný chod (díky třínápravovým podvozkům). Tichým chodem se vyznačují i pomocné pohony, což se o strojích 121 a 141 nedá říci. Strojovna lokomotivy má bohužel velmi úzké uličky. Hlavním záporem, který je také hlavní příčinou rušení lokomotiv 181, je přechodnost 3 - v obloucích mají lokomotivy sníženou rychlost, neboť svými třínápravovými podvozky obrušují vnitřní hrany kolejnic. Díky tomu jsou tyto lokomotivy vytlačovány novějšími stroji zejména řady 163, které díky dvounápravovým podvozkům nevykazují takovou deformaci traťového svršku.
Mechanická část
Lokomotivy řady 181 jsou skříňového typu, se dvěma čelními stanovišti strojvedoucího a centrální uzavřenou strojovnou. SKříň lokomotivy je svařovaná z ocelových plátů, v provedení vycházejícím z ostatních řad lokomotiv ŠKODA I. generace. Na obou bočnicích je šest obdélníkových oken. Stanoviště jsou přístupná dveřmi pouze na levé straně. Prostřednictvím čepů umístěných pevně v rámu lokomotivy je hlavní rám spojen se dvěma třínápravovými podvozky s dvojkolími vedenými svislými vodicími čepy. Dvojkolí jsou koncipována jako hvězdicovitá, okolky kol prostředního dvojkolí jsou zeslabeny o 10 mm. Vždy druhá a třetí náprava jsou provahadlovány. Dvojité vypružení je provedeno listovými pružinami v obou stupních. V rámci rekonstrukcí byly ale listové pružnice v sekundárním vypružení nahrazovány šroubovými pružinami, rekonstruované podvozky mají na každé straně sadu tří vinutých pružin ve společném rámu, na němž je usazena lokomotivní skříň. Oba podvozky jsou spojeny mezipodvozkovou vazbou. V každém podvozku jsou tlapově uloženy tři trakční motory, pohánějící nápravy oboustrannými ozubenými převody (oboustranný převod lokomotiv řady 181 a odvozené řady vyčleňuje z vozidlového parku ČD). Lokomotiva je vybavena ruční brzdou, samočinnou tlakovou brzdou systému DAKO DK-GP a přímočinnou brzdou. Ruční brzda působí na dvě přilehlá dvojkolí. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BS2, přímočinná brzda je řízena dvěma brzdiči DAKO BP. Zdrojem stlačeného vzduchu jsou dva pístové dvouválcové kompresory Kovopol K 2 Lok, poháněné elektromotory. Lokomotiva má čtyři hlavní vzduchojemy o celkovém objemu 1 330 l (p = 8 bar) a dva pomocné vzduchojemy o objemu celkem 300 l. V podvozcích lokomotivy je celkem šest brzdových válců o průměru 12", jejichž písty jsou spřaženy s brzdovými špalíky, které oboustranně brzdí všech šest dvojkolí. Ve službě lokomotiva veze 2 200 kg písku.
Elektrická část
Na střeše lokomotivy jsou instalovány dva pantografové sběrače proudu. Proud je do lokomotivy přiváděn přes hlavní vypínač typu 11 HC, jehož vypínací proud dosahuje 1 250 A. Regulace výkonu je odporová, s litinovými odporníky umístěnými na střeše lokomotivy a vyznačujícími se omezenou dobou jízdy na stejném stupni. Odpory jsou spínány hlavním kontrolérem, jehož stykače jsou poháněny přes převodovku pneumatickým servomotorem. Hlavní kontrolér strojvedoucí ovládá ze stanovišť pomocí řídicího kontroléru v kruhovém provedení. Lokomotiva má celkem 42 jízdních stupňů. Trakční motory jsou stejnosměrné šestipólové sériové elektromotory, řazené třemi způsoby: série (6 motorů sériově, U = 500 V), 1. sérioparalel (2 větve po 3 motorech v sérii, U = 1 000 V) a 2. sérioparalel (3 větve po 2 motorech, U = 1 500 V). Přechodové stupně mezi jednotlivými typy zapojení jsou řešeny jako šuntovací, šuntovací je i poslední jízdní stupeň. Napětí palubní sítě je 48 V stejnosměrných, zdrojem energie pro palubní síť je NiCd akumulátorová baterie 36 NKT 120 o kapacitě 120 Ah. Lokomotiva je vybavena skluzovou ochranou a vlakovým zabezpečovačem LS IV.
Fotogalerie
1024x683 px | 278 kB
1024x683 px | 333 kB
Technická fotodokumentace
1811024x768 px | 114 kB
1024x500 px72 kB
Díky dvěma třínápravovým podvozkům (a tedy šesti kolům na každé straně) si lokomotivy řad 180 až 183 vysloužily přezdívku Šestikolák. Ve skutečnosti mají tyto lokomotivy dvanáct kol.
