V druhé polovině padesátých let se ukázalo, že výkon univerzálních lokomotiv řady E 499.0 (140) nebude pro těžkou nákladní dopravu postačující, a proto zadalo ministerstvo dopravy tehdejším Závodům V. I. Lenina (ŠKODA Plzeň) vývoj a výrobu nových lokomotiv, které měly splňovat následující požadavky: dva třínápravové podvozky, 3 000 kW, nápravová hmotnost do 18 tun a maximální rychlost 120 km/h. V roce 1958 byly vyrobeny dva prototypy, které byly konstrukčně odvozeny od řady E 499.0 (140). Tyto dva prototypy měly řadové označení E 698.0, které ale bylo změněno na E 699.0, protože nebyla dodržena nápravová hmotnost. Zkušební provoz ale ukázal, že pro lokomotivy bude plně dostačující maximální rychlost 90 km/h, namísto původních 120 km/h, a tak byl nejprve u stroje E 699.002 změněn nápravový převod. Takto upravená lokomotiva dostala nové označení E 669.001 (180.001), zbývající lokomotiva byla takto upravena později a obdržela označení E 669.002 (180.002).
Lokomotivy řady 180 jsou určeny výhradně pro nákladní dopravu, kde také dodnes lokomotiva 180.002 slouží. První lokomotiva je neprovozní. Obě lokomotivy prodělaly v roce 1995 opravu, při níž získaly nové nátěry v původním provedení.
Lokomotiva je konstruována jako skříňová, se dvěma koncovými stanovišti strojní obsluhy, která jsou přístupná dveřmi pouze na levé straně. Mezi stanovištěmi je strojovna. Čelní okna jsou čtyřdílná. Na jedné bočnici je pět obdélníkových oken, na druhé bočnici jsou dvě okna a mezi nimi jsou žaluzie, což je první aplikace otevřené konstrukce skříně u ČSD. Prostřednictvím čepů umístěných pevně v rámu skříně je rám spojen se dvěma třínápravovými plně adhezními podvozky s dvojitým odpružením a dvojkolími vedenými svislými trny. Primární vypružení zajišťují listové pružnice, sekundární odpružení je provedeno vinutými ocelovými pružinami. V každém z podvozků jsou pevně umístěny tři trakční motory s lamelovými spojkami Sécheron, pohánějící dvojkolí oboustranně ozubeným převodem. Lokomotiva 180.002 se od stroje 180.001 odlišuje použitím podvozků s tlapovými motory. Brzdová soustava se skládá z ruční brzdy, samočinné tlakové brzdy a přímočinné brzdy. Ruční brzda působí na dvě dvojkolí přilehlého podvozku. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči ŠKODA N/O, přímočinná brzda je řízena dvěma kohouty. Zdrojem tlakového vzduchu jsou dva kompresory K 2 Lok s elektrickým pohonem. Lokomotiva má čtyři hlavní vzduchojemy o celkovém objemu 1 330 l (p = 8 bar) a dva pomocné vzduchojemy o celkovém objemu 300 l. Lokomotiva má šest brzdových válců o průměru 12". Všechna dvojkolí jsou oboustranně brzděna brzdovými špalíky. Zásoba písku činí 2 200 kg.
Lokomotivu pohání šest stejnosměrných šestipólových trakčních motorů. Motory jsou řazeny do tří druhů zapojení, a to šest motorů sériově zapojených, dvě paralelní větve po třech sériově zapojených motorech (sérioparalel) a tři skupiny po dvou motorech v sérii (sériosérioparalel). Regulace výkonu je odporová se 42 jízdními stupni, zadávanými řídicím kruhovým kontrolérem. Stykače jsou ovládány elektropneumaticky. Stupně tvořící přechod mezi zapojeními jsou koncipovány jako šuntovací, šuntovací je i poslední jízdní stupeň na sériosérioparalelu. Na střeše lokomotivy jsou umístěny litinové rozjezdové odpory s časově omezeným zatížením. Palubní síť má napětí 48 V. K odběru proudu slouží dva pantografy. Lokomotiva je vybavena skluzovou ochranou na bázi skluzových relé a vlakovým zabezpečovačem LS IV.